Srpen 2011

"Můj příběh"

31. srpna 2011 v 12:16 | Arwen Jordison |  Justlin Jordison
Tak téma týdne je konečně normální a dá se na to i něco napsat né jako předtím.
Tak můj příběh života je dost nudný nejsem ten typ člověka který trávý celý den venku spíš vylézám až později večer a ráno moc nikam nechodím znám i některé lidi co jsou venku pořád ráno vypadnou z baráku a pozdě večer se vracejí nalití a táhne z nich jako z hospody, tak to já nejsem .A taky nejsem typ který sedí pořád u PC nebo hlavně FB.
Můj příběh začíná ve Zlíně jako vždy jsem ráda že tu bydlím je to takové normální město vůbec se mi nelíbí Praha je tam moc lidí a moc rušno. Zlín jako zlí lidé to se ke mě hodí!!! Asi před pěti lety jsem ve městě viděla takovou holku celá v černém dlouhé tmavé vlasy líbilo se mi jak vypadala, řekla jsem si že bych si mohla taky někdy poslechnot tu muziku co se moc lidem nelíbí a ona se mi začala líbit jsem za to ráda. I když všichni blbě čumí a nadávají co když to není zpěv a vůbec co lezu do města.
Já nikoho nesoudím podle toho co poslouchá nebo kde bydlí jaké je rasy atd.... je mi to jedno!
Hádám že na tohle téma budete všihni psát dlouhé články o tom co ste zažily a tak ale já toho moc nemám a i kdyby tak bych většinu nedokázala napsat, tak možná příště.


Tak teď otázka těšíte se do školy já musím říct ne poprvé v nové třídě tak už mi dochází to že bych se ráda vrátila na základku a byla bez staroztí seděla na svém místě kolem lidí co znám už hodně dlouho. Ale je jasné že všechno končí a záčínam znovu zase toho budu rok litovat. A co vy??

Tak tohle jsem já jen je to trochu blbě upravené a moc mě nejde vidět ale to nevafí hlavně že jde vidět Masters of Rock náramek kvůli němo sem dávam tu fotku!!



Crazy Shoes

23. srpna 2011 v 19:49 | Arwen Jordison |  Justlin Jordison
Tak doufám že na tento článek nebudete psát takové kraviny jako před tím!


"Floccinaucinihilipilification" co to kurva je to asi vymýšlí nějaký kokot!

23. srpna 2011 v 10:40 | Arwen Jordison |  Justlin Jordison
"Floccinaucinihilipilification" tak tohle má být téma týdne bože kdo to vymýšlí však na to ani nejde nic napsat ani nevím co to vlastně znamená, před tímhle hnusem byl toaleťák a co k tomu asi napsat.
Sem na blog už ani nejdou dávat normální články když je moc článek dlouhý všichni píšou zajímavé a nebo hmmm máš hrozně strašidelný blog, když je článek kratší tak stejně většinou nikdo nepíše k tématu a když jo tak že nic takového nemusí tak se už konečně všichni proberte. Napíšu nepiš hezu blog a někdo napíše hezu obrázek! fakt demence.
Kdybych měla blog o nějaké popové hvězdě nebo co to vlastně je pro mě to totiž slavné není, tak by byl můj blog bezcený stejný jako má většina , tak poslední slova můj blog je jedinečný pro mě o tom co mám ráda a nezajímají mě ty vaše výjevy jako je: je to tu moc tmavé a takové jsou i horší blogy s který by jste se mohly posrat strachy!


Procházka v lese

22. srpna 2011 v 18:18 | Arwen Jordison |  Justlin Jordison
Jako každý den přišla Alena domů ze školy a sedla si k počítači. Najela na svůj oblíbený chat a okamžitě byla ve svém živlu. Ráda poznávala nové lidi. Ale proto, že byla nesmělá, tak se seznamovala přes internet. Na chatu měla spoustu přátel, které měla velice ráda. Ale dnes to mělo být jinak.Sedla si na chat a šla do plné místnosti. Začala chatovat a najednou jí napsal jeden pěkný kluk.
Jmenoval se Michal. Psali si spolu a Aleně se zdál jako pohodový kluk. Říkala si, že by možná nebylo marné se s ním sejít. Za chvilku přišla odpověď, že by se s ní rád setakl, ale že je velmi daleko. Alenu to chvíli mrzelo, ale nemohla s tím nic udělat. Psali si spolu už hodně dlouhou dobu a stali se z nich velcí přátelé. Najednou jí Michal napsal, že se setkají. Alena byla šťastná. Chtěla se ještě Michala zeptat kdy a kde, ale Michal už se odhlásil. "No co, zeptám se ho zítra." pomyslela si Alena.
Když se vracela druhý den ze školy domů, tak na ni mával nějaký kluk. Rozběhl se za ní a ona si uvědomila, že to je Michal. Byl jiný, než na fotkách. Byl ještě hezčí, ale když se Alena podívala do jeho očí, tak byly chladné a vystraše,né a přesto vyzařovaly něco povzbuzujícího a uklidňujícího. Chvíli se procházeli parkem a povídali si. Najednou ji Michal chytil za ruku a řekl, ať jde s ním, že jí něco ukáže. Když ji chytil za ruku, všimla si, že nemá malíček na pravé ruce, ale nijak jí to netížilo. Šla, protože byla zvědavá. Přešli park, prošli celým městem. Za městem byl lesík. O tom lesíku se povídalo, že tam straší. Ale Alena se nebála. Šla přeci s Michalem. S ním se jí nemohlo nic stát. Jako malá si Alena v tom lesíku hrála a nikdy se jí nic nestalo. Přesto věděla, proč se o lesíku říká, že v něm straší.
Kdysi bydlel v myslivně jeden starý opuštěný myslivec, který měl jen svého psa a pušku. Vypadal jako milý starý pán, ale pravda byla jiná. Když se totiž večer setmělo, někdy se ještě po lese potuloval nějaký člověk. Myslivec nikdy neváhal a šel za kořistí. Vždycky začal stejně. "Pročpak nejste už doma? Vždyť je už chladno a tady v lese chytíte tak akorát rýmu." Nikdy nikoho nenapadlo, že je myslivec vlastně varuje před sebou samým. Nikdo nikdy domů neodešel, a proto nikdo nikdy nedopadl z těch lidí dobře.Bez milosti lidi vraždil. Bez problémů člověka zastřelil. Ale vždycky jako "suvenýr" usekl mrtvole malíček na pravé ruce. Alena si bohužel na tuhle historku nevzpomněla a bez jakéhokoliv strachu se procházela s Michalem po lese.
Najednou došli k oné staré myslivně. Byla už skoro rozpadlá. Přesto na ní bylo něco děsivého a strašidelného. Alena se vyděsila a zeptala se Michala, proč ji sem vedl. Michal jí prosebným pohledem jen řekl "Prosímtě, Alenko, jdi dovnitř." Alena užř byla doopravdy vystrašená. Ale přesto šla. Došla k myslivně a s vrznutím otevřela staré dřevněé dveře.
V myslivně to vypadalo strašně. Vypadalo to tam, jako kdyby si v myslivně někdy ustlal nějaý bezdomovec. Vlastně to mohla být pravda. Byl tam binec, stěny odřené a na zemi bylo spoustu papírků, krabic, rozthaných látek a podobně. I přesto, že byly stěny podepsané sprejery, ji něco zaujalo. Stěna v jednom pokoji, který mohl být obývací, ale klidně ložnice byl červený flek. Jako kdyby někdo pocákal štětcem od červené barvy.
Asi metr od té zdi leželo tělo obličejem k zemi. Alena posbírala všechnu odvahu a došla k tělu. Chtěla něco říct Michalovi, ale ten už vedle ní nebyl. Ani si nevšimla, že odešel. "K sakru, zrovna teď bych ho vedle sebe fak potřebovala!" pomyslela si. Najednou jí už bylo jasné, od čeho byla ta stěna. Krev! To tělo mělo prostřelenou hlavu a na pravé ruce mu chyběl malíček. Opatrně otočila tělo a málem omdlela. Ta mrtvola byla Michal. Brečela u mrtvoly několik hodin. Pak zavolala policii a za několik dní měl Michal pohřeb.
Už věděla, co myslel tím, že je od ní velmi daleko...



Když už tak pořádnou kérku nebo to stojí za nic!

18. srpna 2011 v 19:39 | Arwen Jordison |  Justlin Jordison
Tak u tohohle článku moc dobré komentáře nevidím to zase bude samé fuj jak si to na tělo někdo muže dát a tak a to možná jen pro to že tetování dost bolí. Tak jásné že to bude bolet ostrými jehlami do holé křechké kůže, ale já si myslím že to stojí za to je to jen chvilková bolest nic moc velkého. Až mi bude osumnáct tak si nechám potetovat celé ruce a možná i krk moc se mi to líbí krásná ozdoba která nejde sundat super! už se nemužu dočkat až si sednu na to kožené křeslo uvolním se a budu se dívat jak se rýsuje moje druhé já. Už mi to rozmlouvalo hodně lidí,ptaly se co pak až to nebudeš chtít co s tím uděláš a moje odpověď byla "nic nechám si to" a budu si říkat jak jsem byla blbá ale to si nikdy neřeknu nikdy mě tohle už nepustí proč taky že? Začnu něčím malým a pak přitvrdím až na celou ruku.
Takže otázka chtěly by jste tetování nebo se vám tohle hnusí?


GAY, LESBA, BISEXUÁL = normální člověk

16. srpna 2011 v 18:52 | Arwen Jordison |  Justlin Jordison
Tak hodně jsem se nudila a tak se koukla na FB kde jsem našla stránku Gay, Lezba, Bisexuál = normální člověk tak jsem se tam přidala, mě osobně nevadí gayové ani lezby a dokonce ani když je nekdo bisexuál klidně jsem se rozhodla že bych mohla být i já lezby nic mi v tom nebrání a zdá se mi to narmální. Ale pak jsem zjistila že lezba asi nebudu nikomu nebudu říkat jak jsem to zjistila to snad všichni ví že? ale nedělalo by mi problém být bisexuálka vždyť je to normální a to říkají i naši že by jim to vůbec nevadilo, mnohým rodičum by to asi vadilo. Jako když jsem viděla ve městě nějaké lezby jen jsem se koukla ale ostatní jako vždy čučely jako by to nikdy neviděly určitě je odsuzovaly co je to za ůchylačky a tak.... ale vypadaly normálně zdálo se mi to všechno vpořádku ale jiným ne.
Když je kluk gay tak se mi to zdá roztomilý a takové já znám dá se s něma kecat o všem a jsou milý dokonce jsem jim to i přála. Tak dám sem otázku jestly vám vadí lezby a gayové?




Né každá kráva má čtyři nohy xD

15. srpna 2011 v 10:59 | Arwen Jordison |  Justlin Jordison
Tento článek bude o tech největších krávách co potkávám každý den. Jsou namyšlené a myslí si že jsou něco víc než ostatní. Určitě všichni ví o co jde pomlouvají každého za rohem mají značkové obečení a dělají ze sebe ty největší kurvy jako by záleželo na tom kolik kdo má pěněz. Třeba na FB je jich jak nasraných dávají si každý den na zeď fotky které vypadají už tak dost trapně a jelikož se s něma baví docela dost lidí májí tam pak přes 100 like a to už je teda dost povíší je to tak že si myslí že jsou tak oblíbené a můžou mít vše co chtějí. Druhý den jdou do školy celé potrhané a vůbec nevypadají jako na FB co se stalo v realitě není žádný program na upravování imige. Nejhorší je že začnou pomlouvat před váma a neuvědomují si že je třeba slyšíte to už se mi stalo mockrát ničí to sebevědomí a to si neuvědomují, ale mě to nic neudělalo je mi jedno co si o mě kdo myslí jsem sama sebou a nevšímám si nějakých Blbek z facebooku!!!
Neříkám že bych někoho někdy nepomluvila ale někdo to fakt přehání nejhorší je když uráží nebo zavidí to pak vymýšlí takové kraviny typu no mě se to stejně nelíbí je to horzné že ti to vaši tolerují asi musí být fakt divní mýt takové dítě, tohle mi řekla jedna bývalá kámoška bylo to daleko horší jí to rodiče nedovolily ale mě jo jsem za to špatná?? no já si myslím že ne už se s ní nebavím ale stejně bylo to hnusné!


Sadistyc Soul // Sadistycká Duše

9. srpna 2011 v 20:45 | Arwen Jordison |  Justlin Jordison

Tak Sadistyc Soul moje goth jméno které se mi opravdu moc líbí i když je to trošku víc sprosté no jak pro koho.¨
Možná všichni víte co je to sadistyc jestly ne tak to tady ani psát nebudu :D a duši tu snad máme všichni někteří dobrou a někteří zlou jako mám já je totálně zkažená tím co poslouchám a tím jak se poslední dobou chovám.
Tak téma týdne je Návrat do reality trošku divné na tohle nejde snad ani nic napsat aspoň mě to nejde nevím kdo to vymyšlí předtím bylo porno nechápu jak na to nějaké 10 letá holka mohla napsat článek však ani neví o co jde no možná jo svět je divný. Už jen když si někdo veme něco černého na sebe tak je z něj emo a uplný kretén, a ten kdo poslouchá metal tak je zase pro jiné něco co nikdy neviděly a čumí jak se například prochází po městějako by to nikdy neviděly. Metal je pro většinu lidí cizí ale říkají o něm že je nejhorší co může být a to ani neslyšely žádnou píseň, zdá se jim to moc brutální a nevhodné přivádí to k vulgárnímu chování, nespisovným slovům které slyší poprvé v životě, k piersingu, tetování a všemožným praktikám..... tak tohle si o mě myslí mamka jsem divné dítě které snad ani není její.
Mám krásný pocit s toho že nejdu z davem jako nějaká opice co se po někom pořád opičí Metal Rock a Punk je muj život a ten kdo mám něco proti mě tak mi muže leda tak políbit prdel!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Zase začne poviná mučírna ach jo!! :(

7. srpna 2011 v 14:18 | Arwen Jordison |  Justlin Jordison
Prázdniny jsou skoro za náma srpen uteče jako voda v řece.
Tak určitě chápu že se někdo těší do školy ale já se fakt netěším být celých devět let na jedné škole a vidět po prázdninách stejné lidi byl docela příjemný pocit ale teď už ne.
Poprvé na střední kde nikoho neznám a ani nevím kde co je je hnusný pocit, už to nikdy nebude takové jako dřív sednu si na svoje místo kde sedím už od pětky a vedle své nej kámošky s kterou si budu povídat co jsem zažila o prázdninách.
Když jsme šly poslední den do školy tak mnozí brečely já se smála už konečně neuvidím ty hnusné obličeje které fakt nesnáším neměla jsem moc ráda spolužáky.
Bylo to tak krásné vidět naposledy všechny i učitele.
Ani jsem se z nikým nerozloučila prostě jsem si vzala vízo a šla pryč vyšla před hlavní dveře a řekla si konečně! byla jsem šťastná.
A co vy jak se těšíte do školy?

John 5 :)

1. srpna 2011 v 10:55 | Arwen Jordison |  Metal